Parfémy sloužily i jako lék, a za jejich rozšíření mohl Kryštof Kolumbus

Dnes se vydáme na trochu netradiční cestu do bylinkářské historie. Zaměříme se totiž na vonné esence, z nichž se dnes vyrábějí parfémy. V minulosti měly totiž docela jinou roli, než v současnosti. Zatímco dnes si jdete do drogerie výhradně a jen pro parfém s příjemnou vůní, ve středověku byly jeho možnosti mnohem širší.

A za vším stáli alchymisté. Tedy konkrétně metody destilace, které stále zdokonalovali a zdokonalovali v honbě za bájným Kamenem mudrců. Mimochodem, při svých pokusech narazili na to, že při destilaci rozmarýnu a pryskyřice mohou vzniknout opravdu zajímavé vonné esence.

Voda uherské královny jako voňavý všelék

Říkali jim oleum mirabile alias zázračné oleje. A velmi brzy je také začali míchat. Rozmarýn a pryskyřice se staly základem, z něhož se vycházelo. Brzy však byla pryskyřice pro svoje příliš silné aroma nahrazena esenciálními oleji z levandule a šalvěje. A protože tyto látky příliš dlouho nevydržely, ředily se a konzervovaly alkoholem. A právě to byl základ úplně prvního pravého parfému na světě.

Samozřejmě nejrůznější vonné esence používali třeba už staří Egypťané. Metodu destilace při nich však nepoužívali, takže opravdový parfém v dnešním slova smyslu vzniká teprve ve 14. století. Ukázalo se, že rozmarýn je pro celou směs klíčový. Samotnou rozmarýnovou „vodu“ si totiž pochvalovali i mnozí lékaři. Dokonce byl nalezen dopis Alžběty, manželky Ludvíka Velikého – uherského krále (1346-1382), v němž chválí účinky této vody jako skvělou pomoc při tehdy obávané pakostnici.

Přečtěte si zajímavý článek:  Těhotenské neduhy mohou potrápit každou nastávající maminku

Vzniklá voňavá esence byla tedy pojmenována po ní – a velmi rychle se tak rozšířila po celé Evropě. Ale nešlo jen o parfém, díky obsahu alkoholu šlo tuto směs používat i jako tinkturu. Potíraly se s ní například špatně hojící rány, používala se k oplachu vlasů i jako přísada do koupele. Dlouho však zůstalo právě jen u ní. I když čas od času přišly na svět i jiné druhy vonných esencí (např. liliová voda z florentského kláštera Santa Maria Novella), byly parfémy považovány spíše za prostředek hamižnosti, chamtivosti a necudnosti. A jako takové neměly v evropské společnosti místo.

Nástup renesance a Kryštofa Kolumba

Vše se naštěstí změnilo díky myšlení, pronikajícímu z renesanční Itálie. A také asi díky nejznámějšímu mořeplavci – Kryštofu Kolumbovi. Když v roce 1492 objevil nový kontinent, začaly do Evropy doslova proudit mnohé americké rostliny. A to by v tom byl čert, kdyby z nich alchymisté nedokázali vydestilovat nové a nevídané vůně. A brzy se jim to povedlo. Mezi nejoblíbenější ingredience té doby patřila peruánská slunečnice, mexická vanilka a samozřejmě tuberóza, rovněž z Mexika. Všechny najdeme v parfémech dodnes.

Ovšem tehdy šlo díky jejich „zámořskému“ původu o opravdu exotické zboží, které se stalo velmi žádaným a tím pádem samozřejmě  i drahým. Kdo nevoněl po vanilce nebo tuberóze, nebyl IN, jak by se dnes řeklo.

Přečtěte si zajímavý článek:  Aby svetr dlouho vydržel... jak se starat o evergreen podzimního šatníku

Otrávený parfém a další nebezpečné voňavé legendy novověké Evropy

O rozšíření parfémů po celé Evropě se podle legendy postarala Kateřina Medičejská (1519-1589). Jde o manželku francouzského krále Jindřicha II. Ta údajně kouzlu parfémů tak propadla, že jako své „věno“ přivezla do Francie laboratoře pr výrobu parfémů (konkrétně jednu založila v provensálském městě Grasse) a velmi brzy dokázala pro parfémy nadchnout i své okolí.

A to i přes to, že se na ni brzy nalepily i nejrůznější „parfémové fámy.“ Podle jedné z nich poslala jedné ze svých sokyň v lásce otrávený parfém, čímž ji zabila. U jiné prý k témuž stačil jen jeden dotek otrávenou rukavicí se speciálním parfémem.

Ovšem v době, o které mluvíme, bylo Kateřině teprve 14 a jako čerstvá nevěsta si určitě nemohla ve své nové roli příliš vyskakovat. Jakékoli rozdávání inspirace je tedy nepravděpodobné – nikdo by ji totiž neposlouchal.

Parfém jak prevence proti nemocem

Tím však role parfémů v renesanci nekončí. Pokud zůstaneme ve Francii, pak chtě nechtě narazíme na (i na tehdejší dobu) extrémně nedostatečnou hygienu. Mytí bylo pro mnohé šlechtice doslova sprostým slovem, které se neslučovalo s jejich kestřanskými zásadami, které jim nakazovaly se o své tělo vůbec nestarat.

Přečtěte si zajímavý článek:  Poradíme vám, jak se dostat po porodu zpátky do figury

To však neznamenalo, že jim tělesný pach nevadil. Ovšem místo po mýdle raději sáhli právě po nějakém parfému. To Itálie byla v tomhle směru o krůček dál. Oblíbené tu byly například nejrůznější voňavá pouzdra, s kuličkami napuštěnými parfémem. Měla sloužit jak ochrana proti nemocem – a to zejména proti moru. Jde  o poslední zdokumentované léčebné využití parfému. Poté začaly vonné esence sloužit výhradně jen jako prostředek osobní toalety. A stejnou funkci mají i dnes.

Flower Petals Rosa Floral Flora  - Camera-man / Pixabay

Camera-man / Pixabay

Přidej komentář

Your email address will not be published.

Start typing and press Enter to search